Z Panenky Večernicí?

Jak se to stalo? 

Vítejte v bylinkovém světě ženy, která se učí to nejdůležitější – jen tak být...

Kdysi jsem byla Panenka. Kolovečská.

S bohémským srdcem a duší – ale s velkým batohem na zádech.

Věčně na cestě, věčně něco muset. Všude být, všechno stihnout.

Bylo to plné… a přitom vyčerpávající.

Přišel okamžik, kdy jsem stála před jedním velkým rozhodnutím.

Sáhla jsem si hluboko do svého svědomí –

a místo operace jsem si řekla, že je čas žít úplně jinak.

V tichu. V pravdě. V souladu se sebou.

A právě tehdy jsem začala pomalu víc naslouchat.

Nejen lidem, ale i hlíně pod nehty, větru mezi stromy, 

dešti na skle. I tichu, které nic neříká – a přesto vše ví.

A hlavně sobě samotné.

Své duši.

Své hloubce, která byla dlouho přehlušená okolním hlukem.

Učila jsem se znovu slyšet zpěvy svých snů

a jemné obrazy toho, co není očima vidět...

Zápisky Večernice jsou místem,

kde spočinu,

kde píšu,

kde se učím,

kde překopávám staré koleje a hledám novou cestu.

Není to vždy lehké. Ale je to moje.

A možná i tvoje.

Pro každého, kdo tuší, že bylinky nejsou jen listy, ale paměť krajiny.

Pro toho, kdo hledá zpomalení, vůni deště, klid pod listem jitrocele.

Pro každého, kdo chce žít o trochu víc přítomně.

Najdeš tu zápisky, recepty, příběhy, písně i ticho mezi řádky.

A možná… tu uslyšíš něco, co jsi dávno potřeboval(a) slyšet.

S úctou a pohlazením,
Marti – nebo snad už spíš… 

Večernice